Dvě advokátky vyzývají ke vzájemné toleranci.

Vláda vyhlásila nouzový stav. Někdo s ním souhlasí, jiný ne, mnoho lidí tleská, zatímco jiným vadí a ubližuje. Je to téma, které štěpí národ, což považujeme za horší důsledek než roušky a rušení akcí. Možná nebylo nutné přikazovat a zakazovat – slušným by stačilo doporučení, rebelové stejně neposlechnou. Doufaly jsme do poslední chvíle, že vláda svým občanům bude víc věřit. Sami se přece chceme a umíme chránit – podle situace, podle svého zdraví, podle místních podmínek a vlastního citu chráníme sebe, své děti, své rodiče a okolí. Děláme to tak celý život už celá staletí.

Vláda zvolila plošné příkazy, zákazy a omezení, které se vyhlašují snadněji než doporučení a vysvětlování. Ať si o nich myslíme cokoli, musíme s nimi nejbližší dobu žít. Jak nyní reagovat? Jak zklidnit emoce, které vidíme a slyšíme přicházet ze všech stran? Kritiky, nenávist, odmítání? Nenechme se rozdělit. Nedovolme štěpení národa na dvě nesmiřitelné části. Věřme sami sobě a udělejme pro sebe maximum možného.  

Proto v další dny:

1.   Dýchejme! V nezbytnou dobu v rouškách a po zbytek času v bezpečí, v přírodě nebo tam, kde to bude možné, bez roušek – svobodně vstřebávejme kyslík, jak to jen jde. Potřebují ho naše těla i naše duše.

2.   Chápejme se! Ať už jsme pro roušky, nebo proti nim, ať se chceme scházet, nebo souhlasíme s omezováním. Nikdo nemá patent na pravdu a urážkami se nepřesvědčíme. Se vzájemným pochopením to celé zvládneme lépe.

3.   Usmívejme se! Při každé příležitosti, i když k tomu právě moc důvodů nenajdeme. Úsměv pomáhá, protože nabíjí. Usmívejme se na sebe i v rouškách, nouzovému stavu navzdory.

4.   Přemýšlejme! Přežili jsme světové války, socialismus, kruté zimy, záplavy i horká léta, přežili jsme hospodářské krize. Tento nouzový stav přežijeme taky. Nic jiného nám ani nezbývá.

5.   Žijme! Nenechme si vzít malé drobné radosti, žijme své každodenní životy, jak to jen jde. Radujme se z maličkostí, z přátel, z práce, z aktivit, jež nám činí radost. O to vše se opírejme, když nám budou docházet síly a když se nám bude zdát, že této době nerozumíme.

Chovejme se k sobě tak, jak bychom chtěli, aby se ti druzí chovali k nám. I když spolu nesouhlasíme. Nepřipusťme, aby nás rozdělila nebo rozhádala tato doba, jakkoliv bude dlouhá. Vyhlášení nouzového stavu jsme nemohli ovlivnit, ale v našich rukách je společně ho zvládnout tak, abychom se jako občané této země nehádali. Proč cítíme nutnost to připomenout? Abychom pro samé hádky nepřehlédli jiné, pro naši zemi stejně důležité věci. Nenávist a slepota mohou být nemoci mnohem nebezpečnější.

Prvním krokem k naší občanské jednotě může být Vaše přihlášení se k této výzvě. Bez ohledu na naše názory na nouzový stav, který tu prostě je, a který musíme zvládnout.

Tak ho pojďme zvládnout spolu.

JUDr. Daniela Kovářová a Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová

Daniela Kovářová se zamyslela na rychlostí advokátních kroků a účelnosti rychlých řešení v rodině a v rodinném právu a napsala o tom komentář do Advokátního deníku.

Vnitrostátní únosy nezletilých dětí rodiči byly tématem sympozia, které 20. 8. 2020 pořádala Česká advokátní komora a moderovala Daniela Kovářová. Napsala poté komentář, který v sobotu uveřejnila MFDnes a dnes převzal Neviditelný pes.

Básník a literární kritik Ivo Harák si přečetl knihu Daniely Kovářové Matkovražedkyně a zpracoval na ni odbornou kritiku, kterou si můžete přečíst zde:

Daniela Kovářová napsala pro server Info.cz komentář nazvaný Unavení muži, unavené ženy, který se zabývá tlakem na neustále rostoucí výkon a s odkazem na odbornou literaturu polemizuje s tendencí zkracovat spánek, abychom stihli být co nejdéle online. Komentář, který posléze převzal i Neviditelný pes, je k dispozici zde:

Daniela Kovářová poskytla televizi DVTV rozhovor o manželství pro všechny a o toleranci. Otázky jí pokládala jmenovkyně, moderátorka Daniela Drtinová. Plné znění rozhovoru je k dispozici zde: